– A proč je tak pruhovaný? – zeptala jsem se s velkou snahou neukázat svoje zklamání.

– Jak to proč? – Honza byl rozhořčený – nevidíš legendu? Každé oddělení má na grafu svoji vlastní barvu.

Situace se blížila k bodu varu. Honza byl zřejmě naštvaný. Vodopád byl strašlivý a nepochopitelný. Ale nedokázala jsem to nechat být:

– Co jsi vlastně chtěl říct tímto grafem?

– Ty to nechápeš?!

– Ještě ne. Ale vysvětlíš mi to, že jo? – a nejmilejší úsměv, kterého jsem byla schopna.

– Ach, Oli, Oli … deset let jsi věnovala finanční analýze a to to nevidíš! Podívejte se sama. Platy na tomto grafu jsou hlavně platy zaměstnanců servisu. Třetí divize jsou klimatizace. Ukazuje se, že třetí divize má zcela nerentabilní servis. Proč potřebujeme servis těchto klimatizací zařizovat sami, když jejich opravu a údržbu můžeme zadat externí místní firmě? Zisk bude mnohem vyšší.

„A tohle všechno jsi pochopil z tohohle grafu?! Tak to seš opravdu mozek! – S úlevou jsem vydechla.

Tady je můj otevřený dopis všem business analytikům:

Moji přátelé,

Vizualizace dat je jako houbaření.

Půjdeme na houby do lesa, podíváme se pod jeden strom … pod jiný strom. Pod některými z nich najdeme houby, pod ostatními – ne. Sbíráme houby do koše, přineseme košík domů babičce a řekneme: „Babičko, prosím, uvař nám houbovou polévku!“

Tohle je normální postup.

Ale představte si, že jdete do lesa a nesbíráte žádné houby. Pouze fotografujete les. Z dálky. Přineste tyto fotografie své babičce a řekněte: „Podívej se, kolik je tam hub! Nevidíš? “. A nezmíníte se ani o houbové polévce.

Nezní to absurdně?

Ale přesně tohle děláme. Přinášíme našim manažerům les dat. Nevybíráme z něho ty zajímavé insighty. Úplně všechna data vyvalíme na jeden graf. Barevný, pruhovaný a strašidelný. A nedáme jasné doporučení.

Ideální manažeři neexistují. Ve většině případů problém ale není na jejích straně. Jen jim ukážeme špatné grafy.

S Honzou jsme nakonec zkrotili strašnou bestii. Vybrali jsme pouze relevantní informace a teď vypadá takto: